Výjezd do Říma neměl chybu. Když pominu arogantní chování italské policie

Poprvé jsem navštívil Řím v roce 1984, ale tehdy bylo na prohlídku města málo času. Byl jsme tam totiž s kamarádem se zájezdem CKM v rámci okružní jízdy Itálií autobusem Karosa. Takže většinu památek jsme viděli jen z okna busu.

Po 39 letech jsem se rozhodl, že se tam vrátím. Prvotním impulsem bylo rozlosování skupiny Evropské ligy. V souboji o první místo ve skupině vyrazili fotbalisté Slávie Praha do Věčného města, aby  si to s AS Roma rozdali o první místo ve skupině. No a za nimi tam vyrazilo víc než 4 tisíce fanoušků. Někteří busem, mnozí autem, ale většina letadly. Přes Curych, přes Bergamo, přes Milano a asi i jinak. My však letěli přímo společností Ryanair z Ruzyně na letiště Fiumicino. 

Po příletu jsme horko těžko stíhali poslední vlak na nádraží Terminy, poblíž kterého jsme měli zajištěno ubytování na 3 noci v apartmánu jednoho sympatického jihokorejce, který v Římě žije 7 let. Lístek jsme na poslední chvíli vydolovali z jízdenkového automatu. Několik fanoušků, kteří s námi cestovali v prvním vagónu za lokomotivou, to bohužel nestihlo, a jízdenky si tak museli koupit za tučnou přirážku od průvodčího. Z automatu byl lístek za 14 eur a od průvodčího za 50.  Když jsme vylezli z nádraží ven, lilo jako z konve, ale to byl první a poslední déšť, který jsme během našeho pobytu zažili. 

Ve čtvrtek jsme se probudili do slunného rána. Po snídani jsme vyrazili pěšky na prohlídku starověkého Říma. Vzali jsme to přes Piazza Santa Maria Maggiore, přes Parco Traiano rovnou ke Koloseu. Po čtyřiceti letech vypadá pořád stejně. Možná spíš líp. 

Pak jsme vyrazili k Fontáně di Trévi. Cestou jsme navštívili pár kostelů, ale není v lidských silách se všude zastavit a jít se podívat i dovnitř.

Pokračovali jsme na Piazza di Spagna a po Španělských schodech jsme vystoupali na prohlídku kostela Trinita dei Monti. Před tím jsme ještě vybrali nějakou cash z bankomatu UniCredit Bank, která se vždycky hodí. A protože nám už docela vyhládlo, tak jsme zašli na pizzu do restaurace Negresco Bocca di Leone.

Po kávě jsme nabrali směr Piazza Navona, Pantheon, Monumento Vitorio Emanuelle II a pak už nastal čas vrátit se zpět ke Koloseu, kde se mělo konat setkání fanoušků Slávie. Bohužel římská policie shromáždění zakázala, a tak jsme zašli s pár přáteli na drink.

To už jsme měli v nohách přes 21 tisíc kroků. Zbývala ale ještě cesta na hotel a na stadion.  V tu chvíli jsme netušili, co všechno nás ten den ještě čeká. A protože Stadio olimpico je hodně daleko od centra, zvolili jsme jistotu a jeli taxíkem.  

Na římskou policii nikdy nezapomenu. Zakázat na stadionu fanouškům z Česka choreo, na kterém pracovalo spousta lidí tři týdny, a které mělo být největší v historii slávistických zahraničních výjezdů, to byl úder pod pás. A to zakázané mírumilovné shromáždění slávistických fans u Kolosea jenom přililo oleje do ohně.

To, co se pak dělo při vstupu na stadion, jsem nezažil ani za hluboké totality při nedůstojné celní prohlídce na Rozvadově. Tam mne sice tenkrát svlékli do naha, když mi nechali jen trenýrky a ponožky, ale byla to pouze jedna tělesná prohlídka. Tady jsme před vstupem na stadion museli absolvovat tři. A když vám nepohledná Italka šahá do rozkroku na koule, tak to fakt není nic příjemného.

Samotný průběh zápasu vezmu zkrátka. Nadšení  hráčů, realizačního týmu i fanoušků opadlo totiž velmi rychle. Po Holešově hrubé chybě jsme inkasovali hned v první minutě. A když Lukaku přidal 17. minutě druhou branku, bylo vymalováno. Domácí tým v poklidu zápas dohrál a Slávii se nepodařilo výsledek otočil. AS Roma prostě není Liberec, ale věřím, že odveta v Edenu 9. listopadu bude herně vypadat jinak. Nicméně prohra nebylo to nejhorší. To nás čekalo teprve po zápase. Policie nás držela na stadionu ve stístěných prostorách 2 hodiny po zápase. Nebylo kam zajít na WC ani se napít a několik lidí zkolabovalo. Následovaly ještě další dvě tělesné prohlidky při odchodu ze stadionu a pak nás odvezli jako dobytek autobusy na nádraží Terminy. 

Po snídani jsme vyrazili busem do Trastevere. To je malebná čtvrť s úzkými uličkami, kavárnami a restauracemi. Když už nás bolely nohy, zašli jsme na oběd a poté pokračovali k Andělskému hradu.

Dovnitř jsme z časových důvodů nešli, protože odpoledne jsme měli sraz s přáteli poblíž Vatikánu, kde jsme koštovali italská červená vína. No a pak jsme šli na noční prohlídku vatikánských muzeí a Sixtinské kaple. To byl úžasný zážitek a v nočním osvětlení asi i lepší než za denního světla. 

Pak jsme se ještě vrátili do noční Trastevere. Tam to tedy v pátek v noci žilo. Kde všude jsme byli a co všechno jsme v pátek večer vypili vám neřeknu, ale bylo toho hodně a bylo to fajn. Do hotelu nás vzal Uber.

Poslední den našeho pobytu v Římě jsem strávili dopoledne v katakombách Priscilla a pak procházkami ulicemi starého Říma, kde jsme ještě nebyli, a skončili jsme na Svatopetrském náměstí.

A když nám vyhládlo, tak jsme zašli na oběd do jedné z mnoha restaurací poblíž Vatikánu, která mi padla do oka. Když jsme dojedli Tiramisu a vypili kávičku, vrátili jsme se k Monumentu Vittoria Emanuella II. a ke Koloseu, kde jsme si zatančili "sunshine reggae" s místními pouličními umělci. 

Pak jsme si už jen došli pro kufry a jeli na letiště. Tentokrát nikoli vlakem ale busem. Lístek byl o víc než polovinu levnější než vlak. Pouhých 6 euro. Nazpět jsme letěli opět s Ryanair. Při odletu z Říma byla teplota 23 stupňů Celsia a na letišti Václava Havla bylo jenom 9. Spíš zima než podzim. 

Do Říma bych se klidně ještě někdy vrátil, protože za 3 dny se všechno stihnout nedá. Ani náhodou. Na fotbal bych tam už ale nejel. Jednou bohatě stačilo. Jsem rád, že jsem to přežil... Ale to je jiná kapitola

PS O aroganci italské policie a další podrobnosti přímo z místa činu si můžete poslechnout zde

62. AS Řím away! J. Splavec interview, arogance italské policie, report z místa • Za čárou (spotify.com)