Mnichovská zrada aneb jediným místem, kam lze uniknout před nejistotou, je hřbitov.

Proč mám takový pocit, že se historie opakuje? Napadlo mne to při sledování výborného filmu režiséra Julia Ševčíka "Masaryk"

Film byl natočen v roce 2016 a nějak unikl mé pozornosti. Viděl jsem ho až teprve včera na Netflixu. Nic světoborného jsem od něj nečekal a tudíž jsem byl hodně mile překvapen. Režisérovi se podařilo natočit v pravém slova smyslu světový film, který však není pro každého. Vždyť i pro spoustu Čechů a Slováků je mnichovská zrada dávná historie o které moc nevědí nebo je to spíš vůbec nezajímá. Přestože mnohé ve filmu je fikce, tak minimálně jako osvěta je film poučný a právě proto bych ho doporučil v rámci školních osnov a občanské výchovy. Ani já sice nevím, jaký byl Jeník Masaryk ve skutečnosti, co je fikce a co skutečnost, ale Roden ho zahrál skvěle. Ostatně i ostatní herecké výkony našich i zahraničních herců jsou ozdobou filmu.

Již během filmu mne napadaly "kacířské" myšlenky, že historie se opakuje. Německo a Francie si znovu dělají v Evropě co chtějí a my musíme držet hubu a krok s tím rozdílem, že tentokrát se toho neúčastní Anglie. Někteří se asi poučili z minulosti a reakcí na Bruselský diktát byl Brexit.

Globalismus totiž není nic jiného než starý komunistický sen. Západ v devadesátých letech postupně převzal politiku a ideologické postoje, které vznikly za komunismu. Konec konců už od dob Lenina skalní komunisté  propagovali potlačení státnosti a zavedení globální vlády. Ostatně v Evropské komisi jich bylo a je spousta. Všechno souvisí se vším...

Doktrína o odumírání státu byla odjakživa ústředním bodem marxismu. Lenin dokonale pochopil, že státnost a demokracie jsou antitezí komunismu, a že pokud komunismus zvítězí, tak je nahradí.  A to, co se v současné době děje pod rouškou tzv. demokratického liberalismu, o tom se Leninovi a Trockému ani nesnilo. Nebo možná snilo a my jsme se toho dožili. A nechci ani domýšlet, co čeká naše děti, vnuky a pravnuky. 

Lidský život je nestabilní a nejistý. A pouze právo, demokracie a zdravé finance umožňují, aby se přirozená nejistota stala srozumitelnou, aby stimulovala. Oproti tomu, každý pokus o odstranění nejistoty politickými prostředky včetně tisknutí stále nových a nových peněz (nekontrolovaný nárůst dluhů) je škodlivý. Někdy více někdy méně. 

Při sledování filmu Masaryk, jsem rozuměl myšlenkovým pochodům syna Tomáše G. Masaryka. Jestli ale spáchal sebevraždu nebo to byla vražda, o tom můžeme jenom spekulovat. Pravdu se nikdy nedozvíme.