Byl jsem týden na dovolené na Islandu a tam by to šlo. Už jenom proto, jak tam zametli s těmi, kteří se podíleli na velké finanční krizi.

Tam by mi byla zima 😉

Zdravím Vás.

"Já bych žil nejradši tady, ale copak mě nechaj."

I já jsem rád, že se máme dobře. Ale pozor, spokojenost je zabiják ctižádosti. Prý jsme byli za první republiky hvězdy, to jsem se je dočetl. Válku vynechám. V rámci impéria SSSR jsme byli také hvězdy, nebylo divu. Zdůrazňuji to: "V rámci.." Pak nastalo období pravdy. Naše bilance: "Nic moc." Čím to je? Asi máme málo ctižádosti. Máme sice plné obchody a jezdíme drahými auty, ale.

Občas zajedu do Rakouska. Ne, že bych tam chtěl žít, jsem doma tady, ale vnímám život v té malé zemi. Napadají mne slova jako: klid, pohoda, harmonie, vlastenectví, péče, pořádek, systém, ...

Až budou cizince napadat taková slova při pobytu v ČR, pak budou naši potomci spokojeni. Bude to výsledek jejich snažení. Jen jejich. My jsme jim v tom nepomohli, naopak.

A proč by to tak mělo být? Kvůli jejich ctižádosti a vědomí, že spokojenost není jen dobré jídlo a drahé auto.

Věřím tomu a omlouvám se jim.

PF

S tím Rakouskem s vámi souhlasím. Párkrát jsem tam pobyl a přesně stejná slova mě napadala: " klid, pohoda, harmonie, vlastenectví, péče, pořádek, systém". Ještě bych možná přidal "starost o přírodní bohatství".

Zdravím. Souhlasím, že se máme stále ještě hodně dobře. Nicméně před kovidem bylo určitě líp. Objektivně řečeno, náklady na základní životní potřeby se zvýšily za poslední dva roky o více než 20%. Inflace požrala úspory podobným způsobem. Nicméně neemigroval bych nikdy a nikam. Dovedu si představit nějaký letní byteček, kousek od pobřeží, někde v Itálii, ale určitě bych se nikam nestěhoval nafurt. Za komančů jsem si představoval jaké by to mohlo být v Rakousku nebo třeba v Kanadě... Ale emigrovat, to nikdy. Zvlášť když možnost návratu byla prakticky nemožná.

jak rikal Goethe, kolik jazyku mluvis, tolikrat jsi clovekem. A emigrace nuti cloveka byt minimalne jeste jednou clovekem.

Kdyby to bylo nejak technicky a spolecensky mozne, tak bych kazdemu cloveku naridil minimalbne jednou emigrovat.

Tak pod tímto blogem budu reagovat několikrát. Jsem totiž jeden z těch, kteří v roce 68 emigrovali. Leč za emigranta se nepovažuji, protože jsem v Kanadě dosud prožil 55 let mého života. Ještě bych něco dodal, k tomu výroku pane Goetheho, o tom, že kolik jazyků umíš, tolikrát jsi člověkem. Ten Goethe, o němž kromě spisku 'Utrpení mladého Werthera' nic nevím, se nyslím totálně mýlí. Já stále umím česky bez přízvvuku, umím dokonale anglicky a dost slušně Španělsky. Od mé máminky, která, ač Češka žila prvních 24 let v Rakousku, jsem dost pochytil z 'Rakouštiny', ale stále se považuji za člověka jednoho a to velice nedokonalého.

A nařídit někomu, aby aspon jednou v životě emigroval? Tot' dost pošetilé...pane Karaásek,vy jste někdy emigrovbal, že o tom tak zasvěceně píšete? Emigrace není žádná legrace....to jsem poznal na vlastní kůži

Zajímavé čtení. A inspirativní. Já jsem o emigraci příliš neuvažoval, ač bylo kam jít, měl jsem řadu příbuzných v několika zemích. Zůstal jsem z ryze privátních důvodů. Pokud bych přece jenom tehdy odešel, tak nejspíš do Kanady. Tu jsem si zamiloval (když jsem tam byl). A dnes? Na stará kolena bych do toho nešel. Když bilancuji, tak si někdy říkám, že jsem možná měl odejít (jako můj bratr), ale je to pryč. Takže zůstávám...

Rozumím a chápu. Právě v tom roce 1980 jsme o Kanadě uvažovali... Ale z rodinných důvodů jsme taky zůstali.

Pane Beranek, dovolil jsem si napsat par postrehu na srovnani zivota zde, ale muj prispevek jsem umistil do diskuse blogu pana Gottwalda. Mam novy notebook a na starem koupenem kdysi v Rakousku bylo ovladani trochu jinak, tak delam chyby. Treba vas neco z mych zkusenosti zaujme.

Zkusím to dohledat. Díky za reakci

Rozhodně nikam. Proč? Ono je všude něco a s vaším hodnocením současného Česka souhlasím.

Dobrý den pane Beránku, asi Rakousko nebo Švýcarsko... A ldyby se mi nechtělo za blahobytem, ale dobrodružstvím na stará kolena, pak Brazilie ( Mám tam spoustu příbuzných)

Souhlas ale s mým důchodem bych tam dřel bídu s nouzí ;-)

Obsah blogu plně vystihuje mentalitu pana autora a dá se shrnout slovy : "Ano, ale...."

"A nic na tom nemění nadávání spousty lidí na současné poměry." píšete.

Tak proč potom polovinu vašich blogů tvoří nadávání na současné poměry

Protože zatím ještě můžu ...