Hrubé domácí štěstí

je veličina, která se změřit nedá na rozdíl od hrubého domácího produktu. Bez ohledu na to, že statistika je přesným součtem nepřesných čísel. "Štěstí je krásná věc, ale prachy si za něj nekoupíš..."

Včera krátce po poledni jsem cestoval autem z Kutné Hory do Poděbrad a ve 12:30 jsem měl náhodou naladěný ČR2, kde pan Svěrák vyzýval občany, aby si společně zazpívali hitovku "Není nutno..." Mnohým z nás v dnešní době není moc do zpěvu a tahle písnička taky není zrovna moc optimistická. Hezky to vystihl jeden můj FB přítel, který text písně okomentoval slovy: 

"Nevím, asi jsem staromódní. Ale být z některé té nejvíce postižené profese, což naštěstí nejsem, tak panu Svěrákovi tyto japné verše otluku o makovici:
Nemít prachy - nevadí,
Nemít srdce - vadí,
Zažít krachy - nevadí,
Zažít nudu - jó to vadí, to vadí."

Co se týče mne jsem rád, že už jsem v důchodu. Nemusím už totiž řešit  jako většina OSVČ existenční potíže. Jsem však ve věku, kdy mohu rekapitulovat nicméně do minulosti spíš hledím tak trochu s nostalgií jaké to bylo, když jsem byl mladý. Například když jsem v osmnácti letech přežil nákazu TBC na gymnáziu v Brandýse nad Labem. Bylo nás tehdy nakaženo pokud vím asi 10 s tím, že bacilonosič (učitel francouzštiny a civilní obrany) zemřel. Nikde se o tom ale nepsalo a nemluvilo, protože neexistoval internet, ale hlavně strana a vláda o tom neinformovala, protože oficiálně tuberkulóza v socialistickém Československu neexistovala...

 Historicky vzato lidstvo zažilo a přežilo různé války, režimy, mor, choleru, španělskou chřipku, bidu i prosperitu, ale poválečný blahobyt v Evropě učinil lidi sebestřednými jedinci, kteří neznají pokoru. 

Na dnešní době je tak pozitivní především to, že člověk je donucen okolnostmi přemýšlet o životním smyslu a smrti... Krédo mnohých "Žít a užít a po nás potopa" není to pravé ořechové