Pouze on představuje cestu, jak se zalíbit Bohu. Otec řekl o Ježíši: „Toto je můj milovaný Syn, jehož jsem si oblíbil“ (Matouš 3,17). Apoštol Pavel nám toto ve svých epištolách připomíná znovu a znovu a učí nás, že v Božích očích
jsme ospravedlněni pouze skrze Krista.
„Nyní však je zjevena Boží spravedlnost bez zákona, dosvědčovaná zákonem i proroky, Boží spravedlnost skrze víru v Ježíše Krista pro všecky, kdo věří. Není totiž rozdílu: všichni zhřešili a jsou daleko od Boží slávy; jsou ospravedlňováni zadarmo jeho milostí vykoupením v Kristu Ježíši“ (Římanům 3,21-24).
Apoštol zde říká: „Moje vlastní spravedlnost je ze zákona, ale spravedlnost Kristova přichází na základě víry.“
Můžeme rozdávat chudým a potřebným; můžeme být k druhým milí; můžeme mít hezké a ušlechtilé myšlenky. A možná přesvědčíme sami sebe, že tyto dobré skutky nám pomohou, až nastane Soudný den. Nikoli! I kdybych žil celé roky, aniž bych porušil Boží slovo myšlenkou či skutkem, nemělo by to pro mě žádný užitek. „On nás zachránil ne pro spravedlivé skutky, které my jsme konali, nýbrž ze svého slitování“ (Titovi 3,5).
Nic z tohoto se mi nepíše snadno. Pro každého člověka je hrozné slyšet: „Tvé dobré skutky tě nezachrání.“ Opravdu, sami o tom nemůžeme nikoho přesvědčit – vyžaduje to zázrak Boží milosti a je to práce, kterou musí udělat Duch svatý.
