Je všeobecně známo, že cca 70% televizních diváků si dělá představu o světě především z komerčních zpráv, což samozřejmě podporuje blbou náladu. Což o to, nikdy není tak špatně, aby nemohlo být ještě hůř, ale věci kolikrát nejsou takové, jak vypadají resp. jak jsou mediálně prezentovány. To se netýká jenom komerčních televizí, ale taky všech bulvárních médiích. A lidi to častou spolknou i s navijákem.
Ve většině případů, kdy se musíme nějak rozhodovat, to nemá žádné dalekosáhlé důsledky: jaké šaty si vybereme, jaké auto, jakou dovolenou – naše budoucnost na tom nezávisí. Významnější už je volba našeho bydliště a našeho povolání a zvláštní dosah má volba našeho partnera v manželství. Ale i tato rozhodnutí se týkají jen naší pozemské budoucnosti, která sama o sobě je hodně nejistá.
Avšak jak tomu je s volbou, která se týká naší věčné budoucnosti? Zde je každý vyzýván, aby učinil správné rozhodnutí a zvolil cestu, která vede k věčnému životu. Bible nám v evangeliu říká, že cesta, která vede ke zkáze, je široká a že po ní jdou mnozí. Ta druhá cesta, která vede k životu je úzká a jen nemnozí ji nalézají (Matouš 7,13-14).
Široká cesta se zdá být snazší. Člověk tam má četné společníky a omlouvá svá pochybení myšlenkou: „Vždyť to tak dělají všichni!“ Ale Boží slovo jasně říká, že tato cesta jde do zatracení.
Ta druhá cesta, která jde přes obrácení k Bohu a víru v Ježíše Krista k věčnému životu, je „úzká“ cesta. Ten, kdo na ni chce vstoupit, musí odložit zavazadlo, které mu brání vejít, jako je samospravedlnost a pýcha. Ale jaké štěstí, že dostaneme jistotu, že se nalézáme na správné cestě. Na cestě, která vede k životu.
Výše uvedené řádky jsou drobným zamyšlením nad následujícím biblickým veršem, který patří mezi ty klíčové.
Ježíš mu řekl: „Já jsem ta Cesta, Pravda i Život.
Nikdo nepřichází k Otci než skrze mne.“
(Jan 14,6)
